Re: jak se chovat k dítěti, které je úplné jiné než sourozenci

Právě.
A nepochybovala bych, každý život má smysl, to, že ho třeba v tu chvíli nevidíme, to nevyvrací. Žije a tím pádem má zadání, shazování ze skály je problém těch, co to dělají.
Ono to někdy může být pěkně běsné, zvlášť u doktorů a pod. ty otázky "a to jste věděli - proč jste si "to" nechali" všelijaké hodně toxické řeči, na které člověk není připravený a snadno vznikne dojem, že musí dítě obhájit před medicinou/vědou/daňovými poplatníky/sousedy/příbuznými... nemusí, správná reakce je, že s nimi nemáte žádné účty v této věci a čau. Protože z toho obhajování pak člověku začne kapat na karbid, začne pochybovat a od toho už je jen krůček ke kompenzaci výjimečností.
Svět existuje v mnohosti, kdo to chápe, nemusí se mu říkat nic, kdo ne, je zbytečné mlít pantem.