Běžkování a vaše vzpomínky

Chceme vyrazit s dětmi 5 a 7 let na běžky. Když jsem jim půjčovala vybavení, tak se na mě dívali dost vyděšeně, jestli to myslím vážně. Myslím. Ale zrovna jsme si dnes s přáteli předávali vzpomínky na naše dětství a běžky.

Zásadně každýmu mrzly nohy
Na nějakou scenérii jsme se mohli vyprdnout, koho zajímá jak je ta větvička krásně ojíněná, když mu mrznou nohy.
Boty dělaly puchýře
Nikdy to nešlo pořádně namazat a buď to prokluzovalo a nebo nejelo.
Klistr si pamatuju pouze jako tu hmotu, která po namazání na cokoliv- hlavně na oblečení držela navěky věkův.
Nikdy nezapomenu na nekonečný tůry, kdy se mi myšlenky zatoulaly ke všem křivdám, který mi kdo kdy provedl, obličej mrznul, palce mrznuly, větrovka se nadouvala, na záda táhlo, hospoda s teplým čajem daleko.
Není nic lepšího než rodiče s příšernými hláškami za zády jako,- až tam budem tak tam budem....nebo...to tě nemůže tak bolet....
Většinou jsme tři hodiny stoupali na hřeben, s vidinou odměny, že ten podlej kopec skončí a na hřebenu se zkazilo počasí.
Stopáááááá.......o tom se mi dodnes zdává.

Hm přemejšlím, že to zkusíme na deset minut a pak si zajedeme do bazénu. (Jinak mě to neodradilo a zovu se vášnivým běžkařem).

Co vy a běžky ?