Re: Je láska opravdu štěstí?

Třeba pro jedny mé prarodiče byla opravdu láska hlavním smyslem života, byli spolu prakticky od dospívání, zemřeli necelý rok po sobě. Oba měli na prvním místě toho druhého. Myslela jsem si, že něco takového taky zažiju, když jsem to viděla v rodině, ale ono to zas tak časté není.
Dcera už to má jinak, vztahy tolik neprožívá (i když je asi prožívá víc, než přizná navenek), ale na prvním místě má jednoznačně zájmy, dost času na ně, dost času na kamarády a vztah někde souběžně s tím. Nemohla by chodit s klukem, který by se chtěl vídat denně a trávit s ní veškerý čas. A já jsem taková byla, vždycky jsem se na někoho navěsila. Naštěstí jsem měla i hodně blízkou kamarádku, se kterou jsem trávila taky hodně času.