Re: Omdlévání kdysi a dnes

Ač jsem byla několikrát pár vteřin,minut mimo, tak jsem nikdy nespadla. Jen jsem neviděla (vždy první příznak), neslyšela. Vím, že se autobus blížil k zastávce a já říkala strejdovi, že vystoupíme,že je mi špatně a pak jsem zaregistrovala rozjíždějící autobus a křik lidí, že já patřím ke strejdovi a on vystoupil a já ne. To byla asi "nejdelší příhoda". U druhé se jsem neviděla, držela se zábradlí a házelo to se mnou-motání hlavy(?). Obojí v pubertě.