Re: Nároky a zklamaná očekávání

Persepolis, děkuji, přesně takto to bylo myšleno.

To není o tom, že bychom spolu netrávili čas nebo si nikdy nepomohli, ale já třeba, když mám chřipku a moje pěstounka řekne "Kudlo, nechtěla bys, abych ti vyzvedla dítě ze školy" mám z toho takovou radost, že mám někoho, kdo mi tohle sám od sebe řekne (a pokud mi fakt teče do bot, tak toho využiju a mám z toho vnitřní radost ještě dva dny). Tenhle přístup je opravdu asi zčásti danej mou situací a tím, že vím, že za normálních okolností bych neměla NIKOHO takovýho, jehož by to byla (byť imaginární) POVINNOST, a to, že někdo takovej najednou je, považuju za štěstí.

Ale přesto to pro svoje duševní rozpoložení považuju za nesrovnatelně příznivější, než kdyby se jednalo o mou matku, já bych měla pocit, že prostě MUSÍ, protože se to v rodině tak prostě dělá, a rozčilovala bych se, kdyby ji to nenapadlo, případně proto, že sestře/bratrovi hlídá víc a líp