Červený blivajz a další katastrofy

Už hodně dlouho jsem nikoho neoblažila pokračováním seriálu o kuchyňských katastrofách. Ne, že by se u nás doma přestalo vyskytovat chrlení,připalování a podpalování v kuchyni..jen nebyl čas na sdílení. Ale o to, co jsem dnes předložila doma, se musím opravdu podělit (i když asi dostanu čočku,ale to nevadí, já už má doma vlčí bob).

Totiž existuje nepřímá úměra mezi mými pracovními úspěchy a spravováním kuchyně.

Protože zrovna rekonstruujeme, tak dnes doma není nic. Nic až na tu výživnou dobrotku, kterou jsem si včera uvařila do práce a kterou jsem se rozhodla dnes nastavit pro svoje miláčky. Výživový poradce by asi zajásal nad směsí zeleninky a obilovin, nicméně normální člověk je nastavený na to, že cokoliv co má podezřelou barvu by neměl jíst, aby se neotrávil. Stejně tak cokoliv, co je tekuté a plavou v tom jakési neidentifikovatelné kousky pravděpodobně mozek přežvýká jako "již jednou použité". Moje haše má totiž konzistenci a barvu rozmixovaného melouna a plavou v ní černé pecičky (vlčí bob). Trošku jsem se slitovala a udělala k tomu volské oko.Tu jedinou potravinu, co jsme měli v lednici. Jenomže, já volské oko prostě neumím. Vždycky mi tam zůstane něco syrovýho, nebo se to připálí, roztrhá a podobně. Výsledkem byla krvavá kaše s natrhaným vajíčkem, mezi kterým plavaly stružky toho žlutého.

Podotýkám manžel mě miluje. Ale když jsem dneska naservírovala tu svojí dobrotu a prohlásila něco o posvícení, prohlásil chmurně, že posvícení už dlouho neměl. Ten pohled jsem bohužel nevyfotila, ale zase se mi připomněly staré pocity ze školky, kdy člověk ten hnus zastrčil mezi zuby a tvář a snažil se přežít do konce oběda, aby to mohl vyplivnout do květináče nebo pod postýlku a svést to na souseda. Zbytek oběda proběhl jako u Mr. Beana. Chvilku jsme to převalovali v puse a tvářili se jako slušně vychovaná rodina a pak to vypuklo. Jsou chvíle, kdy je dobré přiznat kapitulaci a je výchovnější dostat záchvat smíchu.Tak dobře jsem se už dlouho nezasmála. Takže jsem dětem dovolila prohlásit něco o chcankách (vajíčko) a přehrát je to improvizované divadýlko, jak v křečích padají na zem. Manžel jim přenechal to privilegium to smést do hajzlíku.

Ehm, myslím, že tohle je ten pravý způsob jak dětem příkladně výchovně vysvětlit, že nic nemusí být dokonalé. Zase u mě nemají o příklady nouzi.

V tuto chvíli mají v puse narvanou žvejkačku, aby se to zajedlo a koukají se....na výrobu dortů (sakra říkám si, je to jejich oblíbený pořad, co mi tím asi sdělují ? )

Potěšte mě svými kuchyňskými katastrofami prosím. Já to mám na přeskáčku, jsou chvíle, kdy umím uvařit á la Angrešt, ale pak mi začne chrlit zelená omáčka na sporák. A chvilku tady nebudu......jdu nakoupit něco jedlého a taky něco objednám.