Re: Ty po mne kamenem já po tobě chlebem

Ruth - není třeba mně litovat, já si před cca 15 lety ujasnila, že "nic nestačí tomu, komu je málo to, co stačí" a přestala jsem naprosto s tchýní komunikovat. Teda v tom smyslu, že když zazvoní telefon a je to ona, tak řeknu "Moment, zavolám Simoně", položím sluchátko a dojdu MM říct, že ho volá maminka. Když naní doma, řeknu slušně a stručně, že není doma "venčí psa, přijde asi v 5" a zavěsím. Já ve stínu nežiji, naprosto jsem se oprostila. Je to člověk bez citu vidí jen sebe...
Třeba minulý týden: Jsou u nás ve městě vždy přes léto na letním bytě. Prvních 10 let u nís v bytě. DĚS. Před týdnem tchána postihla mrtvička - jen slabá naštěstí. Odvezli ho v úterý do nemocnice, mělo se jednat o max. týden a pak aby nebyl sám doma. Ona se ale rozhodla ve čtvrtek, že chce za každou cenu zpět do Prahy, vůbec ji nezajímalo, kdy jí muže pustí domů, jak se mu daří, jak to pak tady sám doma zvládne. Prostě ona chce do Prahy a HOTOVO. MM ji tedy ve čtvrtek odvezl do Prahy, v pátek se vrátil, v sobotu propustili tatínka z nemocnice, tak ho vzal k nám do bytu, aby měl teplé jídlo a nějaký dohled (kdyby upadl a tak, aby nebyl sám doma) a na barák ho vozil jen vyspat (u nás v 2+1 by nebylo kde ho uložit) a spal tam s ním. Ve středu (tedy týden po té příhodě) ho odvezl do Prahy, ve čtvrtek se vrátil domů. A protože tatínek má mít nějkou hůl, kterou si nejsou v Praze schopni zajistit, vyřizuje mu to muž tady a v pátek se OPĚT chystá do Prahy a prý tam bude asi celý víkend, protože jim shání eletrikáře na nějakou opravu a musí jim dojet nakoupit a vím já co ještě.... Kdyby byla tchýně vydržela o pár dní déle tady, mohli všechno vyřídt tady a muž jel 150 km tam a 150 zpět jednou místo třikrát.
Je mi líto jeho. Je díky mámě dost neurotický, ona je na něho zlá, strašně mu už odmala nabourávala sebevědomí. On je zlatej, sice někdy bouchne, ale on za to fakt nemůže - je to její vliv.... On se strašně snaží s tím "bojovat", ale prostě ho to "trhá" napůl. Ví, že by jí neměl ve všem vyhovovat, ale jednak ji má přes všechno rád (je to přece máma) a jednak byl tak vychován (od mala slyší jen to, že si ho pořídili, aby se měl o ně kdo na stará kolena postarat....). I toto je jedna z věcí, které jí nemohu odpustit.
Tchán není zlý, ale je plně ve vleku své ženy, cel život byl "vědec pro praktický život nepoužitelný" a ona ho v běžných domácích věcech komanduje a ovládá...