Re: Máte doma za partnera muslima, muslimku ?

Myslím, že to tak úplně není, že by patriarchalismus u muslimů a žido/křesťanů byl totéž.

Nechci úplně mluvit za ortodoxní židovství, byť asi mnohé věci vidí podobně, ale některé důrazy má jiné.

Je to vidět třeba na struktuře židovské svatby, kde nejprve jsou "závazné zásnuby", kde žena přijímá dar - prsten a společenství vykřikne - "je mu zasvěcena", oddána atd. Pak se čte svatební smlouva (ketuba) a pak vlastně následuje moment, kdy si manžel odvede manželku do domu, který pro ni zbudoval. Dnes je to v jedné linii, ale kdysi to byly tři samostatné části.

Nejprve se sjednala svatební smlouva, pak si manžel manželku zasnoubil a dal ji dar a obdaroval historicky i rodinu. A šel stavět dům. A pak po dokončení do jednoho roku se pro ni vypravil, teoreticky si pro ni mohl přijít kdykoliv a ona měla být připravená.

Dnešní židovství vidí 3 způsoby vzniku manželství: Smlouvou, hodnotným darem (proto manželka nedává muži prsten, bylo by to vrácení daru) a souloží (byť to není legitimní forma, pouze platná).

Židovství je daleko nejvíce narativní, vykládá vyprávěné příběhy a tak svatba vlastně odpovídá ženění syna praotce Abraháma - Izáka a jeho ženy Rebeky (Jitzak a Rivka).

Na toto navazuje mnoho NZ příběhů:

Třeba o Panně Marii, kde ona byla zasnoubenou manželkou (obtížný překlad, ale teď je jasné, že po první fázi) Josefa. Už nebyla volná, čili Božské dítě mohlo být nahlíženo nejen jako nemanželské, ale z cizoložství. Proto ji Josef nabídl, že se s ní rozvede, aby ji zbavil horší potupy.

Také podobenství o deseti družičkách, z nichž pět se nestaralo o lampy je odtud. Manželka (a družičky) měli každý večer čekat na manžela - Ježíše až se vrátí pro nevěstu a pečovat o svítící lampy.

Vlastně i Ježíšův příběh sám je o svatbě, jednou v nebi, ale už vlastně tady: Říká, že věřícím v něj odešel připravit příbytky a jednou bude svatba s církví - nevěstou - v nebi. Ale to neznamená nic jiného, než že jsme zase v té mezifázi. My jsme se mu již zasnoubili (obrácením a křtem) a on si pro nás jednou přijde...

Tohle jsem napsal jen pro vysvětlení určitých hlubinných věcí v židovském pohledu a křesťanských návazností.

Obecně ještě platí slovo ze stvoření: Žena byla stvořena jako POMOC MUŽI - JEMU ROVNÁ. A oba dohromady K OBRAZU BOŽÍMU. A co Bůh spojil (jako monogamní na počátku), člověk nerozlučuj.

Čili ano, patriarchální, ale s velkou hodnotou. A navíc s velkým prvkem dobrovolnosti. Pokud třeba autor knihy Přísloví píše, že lépe v koutku na střeše (muž se raději "uklidil" na hospodářské místo tehdejších domů), než se svárlivou ženou v domě, tak je to něco jiného, než že ji může přimět k poslušnosti, že.

Nějak tomu odpovídá i struktura knihy soudců: Dvanáct soudců - vůdců Izraele po Mojžíšovi (a byly to divoké doby) a jedna soudkyně Debora.

V NZ je to podobně: Muži mají nejprve přinášet oběť své ženě, oběť kristovskou, až ke smrti (a přitom "živou oběť", čili spíše než umírat, do umření být druhý v nárocích a první ve práci...). Ale zase pak žena má muže ctít a poslouchat jako církev má poslouchat Pána. To může znít hrozně, ale vzpomeňte jak málo církve v historii Boha poslouchaly :). Ctít je strašně moc o mužském "egu", které potřebuje ujištění od své ženy. Je to komplementarita a ne stejnost. Oba jsou "jedno tělo".

Navíc to jsou vzájemně nevynutitelné a nepropojené úkoly. Žena může darovat svoji úctu i když nemá plně lásku a naopak, muž se MÁ obětovat v lásce, i když není ctěn. Ale jde to hůř, "na rezervy".

Ještě navíc je tam o ženě, že je slabší nádoba, hodna větší úcty. (No prostě křehčí amfora...). Odtud + vliv Řecka, které bylo také hodně smíšené, k středověkým minesengrům a rytířské úctě k ženě, která byla také myslím jedním z květů křesťanství.

Tohle vše mi nějak na islámu chybí... A to byl starověk a středověk...

Mj. už ve vrcholném středověku platilo, že sice muž může disponovat se statky ženy, ale ty jsou její, ale je to jen zrušitelná domněnka. Žena mohla toto zatupování právním krokem odmítnout. (Mluvím z pohledu svobodných a šlechty.) Proto bylo velkým darem, když mého (snad) prapříbuzného vzala manželka zápisem do zemských desek markrabství v podíl na hradu a panství. (Doba předbělohorská.) Deset let po svatbě.