Re: Když se dítě nepovede

Znám takový případ. Muž, teď cca 62 let, nechává se vyživovat svou matkou. Jak jen to šlo, vyřídil si částečný ID a s tím to nějak pytlíkuje už od revoluce, před tím dělal, protože "musel". Alkoholik, lhář, ovšem! oběť svých rodičů. Je to přesně ten případ, kdy to vypadá zdánlivě idylicky, rodiče se starali, snášeli mu modré z nebe, šetřili, barák postavili. Dokonce ho oženili, tak nějak ho donutili, aby zplodil dítě (dle všeho má úplně jiné sklony). Navenek idylka, ovšem jinak asi dost peklo, metoda cukru a pořádného biče. No potom ho maminka zase rozvedla, když se snacha začala cukat, vnuk zůstal u otce a je z něj díky výchově té báby stejné pako jako jeho otec. Takové psycho, každý každého nenávidí a je na něm ale závislý...

A druhý případ, kdy zdánlivě hodní, bohabojní vesničtí katolíci, oba učitelé adoptovali sirotka, chlapce. On měl ze své původní rodiny sklony k alkoholismu, ovšem ti dva z něj udělali totálního notorika. Neměl nárok na žádný osobní život, všechny snahy o nějaké osamostatnění ti rodičové utnuli v zárodku. Vlastně asi byli rádi, že je alkoholik, protože se držel doma a nikam jim neutíkal, když chlastal. A také se ti dva tvářili jako milí starouškové, kteří se pro nevlastního synka obětovali ...