Re: Když se dítě nepovede

Withep - mě je líto rodičů, kteří si vyčítají, že mohli něco dělat jinak nebo být jiní, protože ze své zkušenosti si myslím, že nejspíš nemohli.
Třeba u mě - nejsem si jistá, jestli by se něco změnilo, i kdyby měli naši jiný přístup k mé výchově. Bratr i já - stejné - stejný výchovný přístup, metody. Jasně, jiná povaha, ale základní výchovné metody se nelišily.

Čertví, jak by to dopadlo, kdybych se začala léčit už po mém pokusu umřít. Nevím, jak to bylo s léčbou a léky kolem r. 93, ale strašně jsem se bála blázince, a nálepky "blázen" díky tomu, jak mi bylo prezentováno (nejen mým tátou).
Kdybych měla své dítě, budu kašlat na názory "no jo, musí mít na vše papír" nebo hledět na konvence. V kruzích lidí mého věku není problém mluvit o tom, co mi je. I když - pravidelně se hádám s kamarádem - je policajt a moc by rád, aby všichni duševně nemocní byli registrovaní (kupodivnu není jediný ). Tak jsem řekla, že jestli potom bude registrovat i ostatní typy vrahů (z rozvedených rodin, jedináčci, modroocí). Debaty s ním (v době, kdy psych. nemocní lidé spáchali vraždy a byla toho plná tv) byly fakt výživné.
Já jsem dospělá a ustojím to. Posměšky v pubertě ustojí málokdo.
Je skvělé, že se status blázna v posledních letech tak vylepšil
Je mi líto, že doma běžný člověk nepozná, je-li dítě jen v pubertě, zpovykané, zpupné, pod momentálním vlivem party nebo je to něco vážnějšího. Myslím, že nic nepomůže než osvěta, osvěta a osvěta. Nejen rodičům, ale hlavně! dětem. Jo a důležitá je sebedůvěra. Ale to nepíšu nic nového, to všichni rodiče vědí. Vidím to u synovce (15) - je milovaný, inteligentní, rodiče jsou na něj pyšní, (ale taky drzý, hádavý a kašle na známky). Když v hádce švagrová vyřkla "mám pocit, že jsem z Tebe vychovala sobce", ještě měsíc potom říkal, že není nic než sobec. Bylo to zažrané hodně hluboko. Ale tohle zná nejspíš spoustá matek.

...tvl, já jsem grafoman!!! (jak praví jakási stránka "pejorativní označení pro autora málo kvalitních děl" :D )