Re: Sdílení smutků a radostí

Já myslím, že umím a umím i nabídnout pomoc.
Kdyby mi někdo o půlnoci zavolal, že mu je zle, že je na dně, tak prostě zmobilizuju síly a budu nějak jednat. I kdybych měla v peněžence poslední peníze a znamenalo to, že se druhej den nenajím, tak prostě za ty peníze natankuju a dojedu.
Nejednou jsem byla přítomna u vyplakání kamarádek, když jim šlo o vztah, o život ( nemoci).
Na druhou stranu si ale neumím sama o pomoc vůbec říct a svěřování mi jde jen do určité míry. A pak se často taky trápím.