Re: Sdílení smutků a radostí

Slupko, mám to úplně stejně. Dvě nejlepší kamarádky (každá samostatně), můžu se jim svěřit s čímkoli a vím, že to pochopí a vím, že drby dělat nebudou. Že se budou radovat z mé radosti a mít starost spolu se mnou. Máme to úplně stejně i naopak, stejně tak já se s nimi raduju a s nimi truchlím. Stejně to mám i se sourozenci, ale s těmi nemáme tolik příležitostí pro pokec, protože více řešíme organizačně spolupráci při péči o rodiče.

S kamarádkama to ale nepřišlo naráz a od začátku - postupně jsme v průběhu těch let přátelství rozvíjely... až do té dnešní super absolutní důvěry.

S rodiči sdílím pouze radosti, starosti ne, protože jsou už hodně staří a nezaslouží si celou noc přemýšlet nad tím, že jejich dítě má trápení.

Považuju to za jeden z nejdůležitějších pilířů mého života.