Re: Sdílení smutků a radostí

Slupko, ne, nemám. Nejbližší mi byly 3 kamarádky, které bydlí daleko. Sourozenci nefungují, matka žije televizí a partnera nemám (a i když jsem měla, vyšlo to nastejno).

Sama dělám vrbu, ale když se s něčím sama svěřím, reakcí je "Hmm... To je blbé/super." Nic víc.

Ale i u druhých lidí tohle vídám. Jeden řekne, jak se těší na dovolenou a druhý odpoví, že on už tam byl. Jeden řekne, jaké starosti má s dcerou a druhý na to, že puberta jeho dcery byla taky hrozná. Každý chce mluvit jen o sobě.

Vidělas film "Účastníci zájezdu"? Tam to bylo krásně zobrazeno v závěru, jak rodinka hrála karty. Matka mluvila o praní, otec o tom, jak se těší na pivo a syn na ně zařval, že je nenávidí