Re: Člověk, pracující pro obec

Mě na tom nejvíc odrazuje, že když člověk stráví 9 hodin někde, kde se necítí moc dobře, po příchodu domů už se v tomhle věku tak snadno nepřeorientuje na to užít si zbytek dne. Nakonec z toho vznikne nekonečná pruda.
Když nám podnikání šlapalo, byla jsme v práci 10-11 hodin denně, dcera byla tehdy malá, házeli jsme si ji jak horký brambor, hodně nás suplovaly kroužky, pokud možno ve škole a do 18 hodin. A po 19. hodině se teprve začínaly dělat věci okolo domácnosti a i školy, ale naštěstí se školou nikdy nepotřebovala pomoc. Mě tohle deptalo a vyhořela jsem a už jsem se z toho nevzpamatovala. Ale tehdy to za ty prachy stálo, tedy jak se to vezme, protože pokud to způsobilo to, že jsem dneska nemožná a budu se s tím potýkat do smrti, tak pak tedy nestálo a bývala by bylo lepší víc dbát na duševní hygienu za cenu nižšího výdělku, ale zachovalé psychické kondice a schopnosti stabilně vydělávat dál. Jenže člověk věděl prd, co to s ním udělá. A jiný by to asi ustál v pohodě. Mě ale to vědomí, že je 1. práce, 2. práce, pak dlouho nic a až tam někde rodina a osobní volno téměř neexistuje, udeptalo spolehlivě. Já volný čas strávený jinak, než doháněním restů v domácnosti, nutně potřebuju. Akorát, že se to přesmyklo zas do opačného extrému, ale hrozně se bojím zas naskočit do toho veverčího kolečka.