Re: Člověk, pracující pro obec

Libiku,
já jsem z toho nastartovala hlavně to tloustnutí, 40 kg navrch, večer jsem se cpala až do bezvědomí a pivečko a vínečko tam taky bylo. Ty večerní hody byly jediná radost. Ale to bylo, i když jsem pracovala na svém, jen mi prostě chyběl svobodně strávený volný čas, do práce se tehdy chodilo i v sobotu. MM to tolik neodnesl, sice taky půl roku zobal AD, ale on se dokázal odstřihnout od rodiny, dceru tehdy vůbec nevnímal, měl jen tu práci, rodina ležela na mě.
No, bylo to blbě, al tehdy jsem to neuměla změnit. A taky jsem chtěla, aby se něco stalo. Tak přišel krach. Ale tomu krachu pomohlo asi i to, že už jsme fakt mleli z posledního.
A taky ten životní styl definitivně dorazil můj vztah s rodiči, oni to jako celoživotní zaměstnanci na hodně pohodových a nenáročných místech, vůbec nechápali a při jakékoli příležitosti do mě ryli, kvůli nezvládnuté domácnosti, kvůli tloustnutí, kvůli údajné hamižnosti... No, hamižnost, aspoň ten čas byl zaplacený. Na té pokladně se taky sedí o víkendech a po večerech a za pár šušňů. A na pohodové a teplé místečko už mě nikdo v mém věku a s mým životopisem "od nikud nikam" nevezme. A sice jsem časově flexibilní, ale to zrovna nikde nabízet nechci, to mi jednou bohatě stačilo.