Re: Kde je hranice mezi láskou a citovou závislostí?

Kudlo, neumím to líp vysvětlit, možná že se to slovy ani nedá.
Ale aby to nevyznělo, že jsem tak "skvělá", že to umím.
Ne...jako zadařilo se mi nějak přirozeně postupně u několika lidí, co mi i mým blízkým opravdu hodně ublížili. Je to prostě vnitřní, přirozené...a nemá to žádnou formu.
U některých ještě tak nějak čekám, až se to ve mně "samo" stane. Chtěla jsem to udělat uměle, ale nejde to, tak na sebe nespěchám.

A na některých lidech pořád "lpím" a mám na nich citovou závislost.
Ale znám lidi, kteří to mají tak, jak jsem psala předtím. Nic jakoby nedělají - nekonají, aby to "dělali", jen je to z nich cítit a jejich život tomu odpovídá.

U mě se leccos změnilo po uvědomění si, že i lidi jako celek jsou jeden jediný organismus a jsou součástí něčeho vyššího. Ale jak říkám, tohle asi není pro všechny, člověk se k tomu musí nějak dostat, když chce, a taky netvrdím, že je to tak správně.
Je to jen moje vnímání reality.