Re: Léčba přepracovanosti

V tomhle je asi dobré dát na první signály.
Já jsem toho měla "plný brejle" cca před 10 lety, v práci do večera, pak domácnost dcera, její kroužky, do práce často i o víkendu a nebo dcery sportovní aktivity. Vnímala jsem to, že jedu hodně "přes závit", i když ostatní mi říkali, že mám vlastně leháro, protože to dítě mám jen jedno a podobně... Ale každý je jiný a na mě to prostě bylo moc a cítila jsem to tak. Od začátku jsem pocit přetaženosti zajídala, zapíjela, protože jsem neměla dlouho možnost se nějak "utrhnout". A taky jsem neměla kamarády a MM si jel po své koleji, ten si čas pro sebe vždycky vytvořil, na úkor rodiny.
Nakonec jsem vyhořela a zhroutila se tak nějak "plíživě" - postupně jsem ztratila výkonnost a i motivaci, strašně jsem se změnila negativním způsobem. A sledovala to i moje původní rodina, akorát, že oni to neprožili a tak nepochopili a jen na mě řvali, vyčítali, takže nakonec jsem se s nimi přestala stýkat a beru je jako spoluviníky toho všeho, ale možná za to nemůžou, jen to nedokázali pochopit.
Dobrý konec to nemá, energie mám tak čtvrtinu, než jsem mívala, brala jsem AD, ale bylo to ještě horší, začala jsem to řešit pozdě a už bohužel moc nevěřím, že se dám do pořádku. Nejhorší je, už nemám ani odvahu k tomu změnit práci, přitom je to naprosto nutné. Z podnikání nezbylo téměř nic.