Re: co si myslíte o tom, zda je možné žít po rozchodu v jednom domě

On je svým způsobem blbec, ale hodný - ona mu porodila dvě děti a tak se k ní nechce zachovat hnusně - nechat ji jít bez kačky, ať se umlátí. Já osobně si myslím, že jediný tohle řešení ji přiměje k tomu, aby se léčila - i kdyby spolu už nebyli. Ona není nějaký blázen, ale je velmi emočně labilní, nerozbíjí talíře, nevrhá se na ně, děti má ráda, akorát že kojence hodně, starší dítě ne, už odporuje a to ona nesnáší. Nebije ji, ale řve, nadává, zuří, uráží. On by ji raději měl doma i s tou možností, že až bude kojenec starší, že ona i tak odejde a osamostatní se. Ale že bude mít vše pod konrolou a může se starat i o kojence a bude v klidu. Ona nechce zůstat, ale dle mýho i když odejde, brzy se vrátí, sama s kojencem to neustojí. ale on se pochopitelně bojí, že by mohla ve stresu cosi provést a to nechce riskovat. A taky vidí a slyší, co říká starší dítě - to chce zůstat s ním, že takhle už to prý nevydrží. Takže jak uchránit mladší dítě a zároveň i to starší. Myslí si, že starší přesvědčí o tom, aby to vydrželo s mámou doma, protože to je pro bezpečí toho, který se sám bránit nemůže.