Re: Dušičky a hřbitovy - a nebo hřbitovy a Dušičky

Za dob mého dětství to bylo takový chmurný - vezmi si hezký oblečení /často takový, který jsme my děti nesnášely/, musely jsme být potichu - a to i třeba u babi, kde jsme se sešli a pak se povinně šlo na hřbitov jako kdyby děda zemřel včera.
Dneska už to tak není a nemusí být. Je to přece svátek - ne truchlení, je to o tom, jak si to každý udělá. A dřív jsem jezdila výhradně víkend před nebo po. Teď ne - teď v ten den, často i před, ale my máme hroby blízko a taky se tam už setkávám s živými lidmi, které jsem třeba dlouho neviděla. Pokecáme, zasmějeme se, zavzpomínáme. Ale nejraději bych si přímo na hřitově udělala malý happening - na to je ale asi ještě brzy. To se mi líbí u jiných národů - taková oslava.