Beznicku, čekat, až začne on, je taky cesta do pekel.
Protože mezitím se to může přehoupnout přes tu hranici odcizení, odkud není návratu.
Dokud je tam ještě jiskřička, je dobré ji zkusit rozfoukat.
Je to asi nutné řešit tak, aby ten druhý člověk slyšel...a zjistit, jestli ještě něco napravit chce.
Jenže to je fakt pohyb na tenkém ledě.
Musím říct, že se mi "podařilo" u pár rodin tohle opravdu zvrátit (píšu to proto, že vím, že to jde), ale to byly ty, které chtěly, kde chtěli oba...kde to nebylo už za hranicí možnosti návratu.
Lidi kolem cca 46-50 začínají hledat něco "jiného", je to takové nutkání zevnitř, které je někam žene...nutí je uvažovat o změnách a někdy to může člověka dovést ke změnám naprosto postaveným na hlavu, ze kterých stejně nevzejde nic pro ně uspokojujícího.
Ti lidi najednou "vědí", že chtějí žít jinak (to neva, že nevědí jak jinak, hlavně jinak
) a začnou urputně hledat, chytat se různých možností, chtějí honem všechno vyzkoušet, opouštět staré a tak...intenzita podle jejich základního nastavení.
Čím určitě nic nepravíš, to je stáhnutím se, nekomunikací, ne-láskou, odtažeností atd...to jen druhého utvrdí, že jeho rozhodnutí "měnit" jsou správná