Re: Jsem nějaká omrzelá, z manžela, z dětí

Liško ono se to zdá snadné to takhle říct, ne na každého to takto funguje. Podotýkám že já to prostě dělat odmítala, nechat ho nedělat nic, jenže to na tom nice nemělo, na těch jeho představách. Vždycky mně zajímalo jak si to někdo praxi představuje, přinutit dospělého člověka něco udělat, když to udělat nechce. Připomínala jsem taky, ale prostě nic no.

Pro mně byl taky nástup na mateřskou sebeoběť - ale pro děti. Brala jsem to že to je pro ně, pro děti, čili jsem se věnovala především dětem. Domácnost pro mně ani na mateřské nebyla prioritou (asi stejně jako dřív když jsem chodila do práce). Prostě práce co jsou spíš životní nutnost, a když vyjde čas. Navíc jsem byla vždy toho názoru že chlap je dospělý a má taky ručičky . Jsem ochotna posluhovat (malým) dětem, tedy přiměřeně věku, ne dospělýmu.

Možná je rozdíl hlavně v tom zda je tam (ještě) láska. Tvůj muž tě asi má rád, takže se to vyřešilo. Ten můj mně podle mého (už) asi moc neměl, byla jsem už jen servisman tedy woman.