Re: chování partnera

Myslím, že jsi to trefila. Nevědomky jsem ho urazila na citlivém místě. Vím, že s ním musím jednat jak v rukavičkách, jinak rychle vybuchne. On ví, že rychle vybuchne, a tak se příjde omluvit.. Není to ideální, protože né vždy, yejména když jsem ve stresu, se mi chování jak v rukavičkách daří... Zpětně jsem si řkala, že jsem asi zase rýpla na citlivou notu... Ale ono je to těžké, protože citlivé věci mi přijdou snad už všechny, co se mi nelíbí. A jo, vytratila se asi i úcta.. nevážím si ho, za to, jak se umí naštvat a co mi umí říct... Ale přesto se pořád snažím s ním komunikovat a být na něj milá. Urážky mi nejsou vlastní (ikdyž ono jde asi o úhel pohledu, urazit můžu i výčitkou a nebýt u toho sprostá - což se mi podle něj děje)... Asi už jen tentokrát pohár přetekl...