Jsou muži ze své podstaty v práci dříči a doma povaleči?

Všem přeji hezký den a prosím o názory či zkušenosti. Manželovi je 40 a mame téměř 3leté dítě, už se budu vracet do práce. Poslední dobou, zejména tedy během Vánoc, kdy byl manžel téměř 2 týdny doma, mi začla docela vadit jeho neskrývaná lenost, kdy prakticky za tu dobu vytáhl paty 2x na "delší"procházku či aktivitu s námi, jinak obejde barák se psem a to je vše. Už se skoro ani neptám, zda někam půjde s námi, když už mě to však chytne, tak se snažím, aby to probíhalo v klidu,relat.komfortu, dítko nebyo moc unavené a tudíž "neprudilo", zkrátka, aby nebyl demotivován pro příště. Společné akce si totiž většinou užijeme, nezastírám, že někdy mi to i fyzicky pomůže, když chce malej poponést aapod(já mám za celou RD záda v čudu). Netuším, kde se to vzalo, blízké okolí se domnívá, že s věkem a také povahou. Když jsme však byli sami, poměrně rád se účastnil i sportu i různých aktivit mnou vymyšlených. TEd doslova páprdovatí - pro srovnání: já naspím 3-5h denně, jsem s děckem (pokud nejde na pár h do školky na otrkání), při tom dělám běžné domácí záležitosti, vč.harcování na nákupy, venčení (ne jen kolem baráku,ale aby se pejsek taky vyběhal), což obnáší občas i poponášení malého, neujde tolik, kočár už je přítěží, nechce v něm navíc být. Manžel chodí na směny, ale v součtu naspí víc hodin, než já za přerušované a krátké noci, spí před i, logicky, po noční. Pokud mám něco navečer nebo odpo (občas cvičení), tak pak dělá stráášně utahaného, nezřídka polehává u tv, nebo compu, o outdoorové aktivitě s dítětem se mluvit vůbec nedá! Štve mě to. Štve mě, že já se dokážu sebezapřít, své bolesti, únavu, zájmy, a prostě to dítěti podřídím, i hladkýmu chodu domacnosti, on ne. Vím, že když nastoupim do práce a on bude s malým mimo své služby doma, tak se budou plácat doma. Výlet do obchodu fakt nepočítám. V dobrém okamžiku jsem mu své obavy sdělila, řekl, že né, že to budou zvládat..no příliš mě neuklidnil, ale jiná cesta stejně není. Když jsou s námi dvě jeho děti z předchozího manželství (nezřídka iniciuji jejich návstěvu či pobyt právě já-styk je nepravidelný), tak se vybičuje a třeba i ráno normálně stane a udělá jim snídani, není to dokonalé,páč třeba zapomene na prcka, který už od sesti má hlad, a ani behem doby, kdy venčím psa, mu sám od sebe nic nedá.:-( nicméně prgram dne vymýšlím i realizuji já s dětmi, s obědem mi částečně pomůže(ale když jsme sami tak ne,asi moje chyba). Tím vším se dotýkám i hlubšího problému, kdy mám pocit, že se mnou nějak příliš být nechce - pokud navrhnu, že zařídím hlídání a pujdeme do sauny, nebo kino, nebo jen tak, tak ještě tak možná sauna, nic příliš jiného nechce, spíme převážně odděleně, on vstává brzy, tak aby nás nebudil, ale i když ani nemusí, tak spí raději v přetopeném budoucím dětském pokojíku pod tlustou peřinou a v termotriku. Já se synem v chladné ložnici,bez jakýchkoli problémů. No, něco se odstraní přirozeně, syn bude spávat pak sám, začně léto, budeme větrat
Ptám se: opravdu jsou muži ze své podstaty v práci dříči a doma povaleči? (i po opadnutí přirozené únavy,kterou respektuji) Přichází takové markantní rozdíly i s věkem? (bez toho, že by to samozřejmě přiznali) Dělám špatně něco s motivací? (motivvat otce dítěte k věnování se mu třeba dve hodiny...eh). Děkuji za názory, budu se snazit odpovídat, ale hlavně navečer..