Re: Nikdy nejsem sama doma

DaVinci,
tak někdo v dospělosti kamarády opravdu nemá. Někdo je nemá nikdy Já jsem vyrostla v rodině, kde kamarády neměli oba rodiče, táta asi vůbec nikdy a máma měla asi pár povrchních známých, se kterými se přestala stýkat, když opustila společné prostředí (škola, práce). Její sestra taky kamarádky neměla. U nikoho z nich neexistovalo, že by opustili domov za účelem nějaké akce s kamarády. Máma si pak tedy našla "kamaráda", ale s tím se jaksi stýkala tajně
Já jsem měla hodně blízkou kamarádku a z toho všeho zmatek v hlavě, protož doma mi vtloukali do hlavy, že ta kamarádka bude v každém vztahu s chlapem vadit, protož zadaný člověk kamarády musí opustit. Celkem jsem se v tom plácala, vždycky jsem se seznámila s někým, kdo kamarádů měl dost a stavěl je na roveň vztahu se mnou, MM i přede mě.
Dneska to beru, že každý holt je nějaký.