Re: Láska ke svému tělu a sama k sobě

Zefýr,
souhlas.
Ještě dodám, že jako štíhlá jsem si často taky myslela, že se tlustí musí hrozně cpát a byla jsem vychovaná, že nestřídmost je charakterová vada. A někteří se i cpali. Ještě ve 30 jsem si myslela, že tlustá nikdy nebudu, že to prostě nedopustím. A u nás v rodině se postava hodně řešila, jak co do estetiky, tak do toho, že to odráží charakter. Se zdravím se to tehdy ještě až tolik nespojovalo.

I když obezita vždycky s pokřiveným vztahem k jídlu souvisí, přesto, že se zdá, že někteří tlustí jí celkem málo. Nedávno mi soused v hospodě sdělil, jak moje obézní babička si tajně kupovala pro sebe v "konzumu" jídlo navíc, všichni v okolí to věděli, prodavačka ji drbala s ostatními sousedkami, smály se tomu, jak má potřebu se vymluvit, vždycky dbala, aby to jídlo navíc nebylo na účtence, kterou si od prodavačky brala. A v rodině se nevědělo, z čeho váží 120 kg, když skoro nejí.