Re: Obětovat se pro dítě?

My to máme taky takhle, jen krát tři. Mladší mají zatím kroužek teda jen ve školce, starší má už kroužků víc, asi 6 týdně (kombinaci placených a školních s minimální úhradou). Pokud to jde, snažíme se mu to dopřát, ale když jde o něco, co podle nás - rodičů - neodpovídá kvalitou a smyslem finanční a i časové zátěži (venkov, špatné spojení - nutnost vozit, vyzvedávát...), tak mu to odepřeme. Dětěm neublíží, když si uvědomí, že všechno není možné mít. Např. vím, že pokud si syn vybere např. nějakou nesmyslnou VŠ, jen aby na nějakou chodil, tak ho podporovat nad rámec základu fakt nebudu.
A už vůbec by děti neměly, podle mě, vidět, že oni se mají "královsky" a rodiče se odbudou - jak v jídle, tak v tom volném čase a vůbec. Prostě tak nějak rozumně, přiměřeným spravedlivým dílem spotřebovávat svou část v rámci rodiny, jak financí, tak času rodičů... Nemyslím, že je pro děti ze strany rodičů nutné všeho nechat a realizovat se jen skrze ně. Pak snáz dojde k pocitu hořkosti, že "já všechno obětoval a ty...jsi nedostudoval, sport něděláš nebo cokoliv, na co se rodiče upnou).
Na druhou stranu ale nejsem ani proto, aby rodiče "uvalili" peníze za sebe a děcka neměli nic. Znám lidi, kteří ze spíš menšího průměrného příjmu dají skoro 10000 za kouření a děti nosí oblečení a boty poděděné po kdekom, na tábor nemůžou.... Já jsem se ale třeba vzdala vzdělání, které by několika hodně stovkami tisíc zatížilo náš rodinný rozpočet, protože mi bylo jasné, že se to někde odrazí.