Re: Jste chtěné dítě?

Jsem dítě plánované kvůli věku - mámě bylo už 25 a tátovi 30 a jako bezdětní by prý měli vyšší daně, pak kvůli tomu "co by řekli lidi", babičky tlačily atd., ale vnitřně nechtěná, což mi máma přiznala a ne jednou. A dál mi řekla, jak ji nebavilo se o mě starat, zvlášť s tchyní za zadkem, těšila se, až v mém půlroce se vrátí do práce. Pak ještě tedy nastala celorodinná krize, když babička odmítla hlídat, ale nakonec se na stranu mladých postavil i děda, tak mě babička vychovávala až do 6 let. Pak se narodila sestra, kterou zas chtěla máma a ostatní ne, těm stačil jedináček, táta nakonec podlehl po vyhrožování rozvodem, babička sestru nepřijala a nikdy nehlídala, naši se pak odstěhovali a hlídala ji druhá babička, která k té první nesměla do baráku. A na sestru se máma hodně upnula, jsou si hodně podobné i povahou a vzhledově. Já jsem zas celá ta babička a hodně do tátova rodu.
Máma přímo i řekla, že setra byl "opravný pokus", že chtěla taky zažít ohledně dítěte nějaké příjemné mateřské pocity, že to se sestrou bylo úplně jiné, než se mnou. Ale stejně, že nechápe, co ty ženský s dětma tak blbnou.
Sama jsem tenhle vztah k dětem ale převzala taky, dokonce jsem dlouho nechtěla mít žádné. A mám jen jedno. A taky jsem odkládala a máma mě do toho nutila, že stejně to bude stát za houby, ale děti mít musím, abych byla společensky "normální".

Taky taková dobrá rodinka