Re: Jste chtěné dítě?

Kopretinko,
já jsem se taky snažila a dětství snad měla dcera hezké. Bohužel se to hodně pokazilo v jejím dospívání, hlavně kvůli už vyostřeným konfliktům mezi mnou a MM a dcera se postavila na stranu MM a můj vztah k ní to ovlivnilo hodně, ukázalo se, že není až tak bezpodmínečný, jak jsem si namlouvala. A už mi i vyčetla, že jsem na ni aplikovala z lenosti kamarádskou výchovu, ale neměla jsem žádnou autoritu a tím pádem ve mně necítila ani oporu a že jsem vlastně na ni neměla žádné požadavky a nikam ji nesměrovala a dělala s ní jen věci, které bavily mě. To není úplně pravda, ale bohužel si z dětství moc nepamatuje, pamatuje si až to dospívání a tam to tak hodně i bylo, já jsem už byla vyhořelá a nechávala věci plynout.
Dcera už i prohlásila, že bojuje sama za sebe, že o nás se opřít nemůže, že jako rodiče nefungujeme a že nevidí možnost zlepšení a že je v tom prostě sama, ale že MM se přece jen aspoň trochu snaží.

U dcery je i zajímavé to, že při současné rozvodovosti ona má v okruhu přátel jen jednoho s rozvedenými rodiči, ostatní jsou z funkčních rodin, kde děti po odeznění pubertálních revolt s rodiči zas hodně spolupracují, dobrovolně s nimi tráví čas. Naše rodina je proti tomu totálně rozvrácená, i když bydlíme pohromadě.