Jak jste se (na)učily vařit?

Otazka je jasna, jak jste se naucily nebo ucily varit?

Klasicky jako mala holka ci dospivajici od sve maminky nebo babicky? Samy? Naucila vas kamaradka, manzel, kurzy, podle kucharek, internetu ap.? A jak svuj kucharsky um hodnotite?

Kdyz se me mama snazila v detstvi ci dospivani neco v kuchyni cilene naucit, tak jsem to jako radikalne vymezena intelektuaálne zamerena feministka odmitala slovy "Ja varit nikdy nebudu!" A na dotaz, kdo tedy bude varit, jsem zertem odpovidala, ze manzel.

Pomahat v kuchyni jsem ale musela, takze jsem neco malo odkoukala. Vic jsem se ale naucila varit sama metodou pokus omyl. Nejvic mi stale delaji problemy veci, ktere se nedaji zmerit a je treba je zhodnotit zkusenym kucharskym okem - jak to ma byt huste, kolik toho tam prilit, jak moc to usmazit ap. Hodne mi pomohl internet a nakonec jsem se par rodinnych receptu skutecne naucila od mamy nebo babicky. Ale uz ve sve kuchyni, s telefonem na uchu.

Dnes varim prevazne ja, zvladnu jakz takz vse, ale obed pro navstevu varim nerada, neb se mi snadno stane, ze se neco nepovede tak, jako obvykle. Navic casove a na pripravu narocnejsi jidla typu omacky, hovezi ap. dela skutecne manzel. Ma trpelivost se s tim mazlit a neboji se, ze ten hezky kousek hoveziho svym neumetelstvim znehodnoti. Podle PRESNEHO recept uvarim nebo upecu cokoliv, ale kazdodenni pobyt v kuchyni, zvlast u slozitejsich jidel, me stale netesi. Hadam, ze asi uz to poteseni z vareni nikdy neprijde. Paradox ale je, ze dnes varim lepe, nez moje mama.

Jak to mate s varenim vy?