Re: Jak naučit dítě, aby se najedlo?

Tino, pises, ze ..."ty podzimky se skautem pro něj musely být náročný, ale zvládl to super, byla jsem na něj pyšná, s takovým množstvím lidí ještě nikdy nikde nebyl... ze skauta teď už jezdí večer sám autobusem domů a už jsme i domluvili, že může odcházet sám z dalšího kroužku.."

1. proc pro nej musely byt narocne? Nenapadlo te za zaobirat myslenkou, byt jen na okamzik, ze pro nej narocne byt vubec nemusely a naopak pro nej byly zakladem k budovani vlastniho sebevedomi, autonomie a orientace ve spolecenskych vztazich?
2. Domluvili jste se, ze muze odchazet z dalsiho krouzku...toto vyzniva jako, ze toto rozhodnuti vyslo z jeho prani...opet v tom vidim jeho touhu po osamostatneni se a autonomii.

Tino, jedinkrat jsem od tebe necetla, ze si Jirik stezoval na nepohodli, nebo nebezpecnost cele vypravy. Nestezoval si na hlad/ani zizen. Vyjadril akorat, celkove na oddilem, rozcarovani z veci, ktere ocekaval, ze budou delat a ktere nedelaji.

Zkus se podivat na celou situaci nestranne a ne jako matka ditete, ktere melo diagnostikovanou dysfazii a nedozralou NS,proslo specialni skolkou a je ve specialni skole. Ktera toho malickeho klucika vypiplala. Podle toho, co pises dela Jirik velke pokroky a mohl by delat i vetsi, evidetne na to ma.

Ten vecny dohled nad jeho osobou musi byt hrozne demoralizujici. Nechces zkusit, abyste "tam byli", kdyz vas potrebuje a ne preventivne resili situace, ktere jeste ani nenastaly?

Mmch, hodne deti poukaze urcitou miru rozpacitosti, ci plachosti z novych situaci. To vsak neznamena, ze je od tech situaci mame plosne chranit. Mame je povzbudit, nedat na sobe znat vlastni strachy a pokud v nas maji duveru, tak tyto situace zvladaji daleko lepe, nez v pripade, kdy vidi nas strach a nase traumata.

Psala jsem jiz drive, take mam netradicni dceru. V sesti letech, po prvni tride, skoncila v peci psycholozky, totalne rozlozena na prvosoucastky. Krom jineho je diagnostikovana s elektivnim mutismem, ADD, dys...

To dite se zacalo posouvat dopredu v okamziku, kdy jsem si ja uvedomila, ze muj instinkt ji porad chranit a eliminovat stresovesituace je presne to, co ji brzi. A najednou to slo. Ne pres noc, ale slo a jde. E je o mesic (mozna dva) mladsi nez J. Ten skok za posledni rok byl neuveritelny. Nejdulezitejsi pro me bylo vysledovat, kdy se stahuje kvuli tomu, ze na to nema a kdy proto, ze je to pro ni pohodlnejsi reseni. Pri praci s temito detmi nejde o to je uplne sekludovat od stresu bezneho zivota, ale zajistit, aby 1. se citili bezpecne v te urcite situaci a 2. citili podporu od rodicu a jejich vyrovnanost.

Tabor je nejdrive za 4 mesice, to je neuveritelne dlouha doba ve vyvoji ditete. Proc se tim trapit ted? Proc svymi pochybami znejistovat dite?


Mmch, bavim se zde o zdravych detech, jako je E, J a napriklad Konvalinciny deti. Len ma autistu, tam jde o uplne jinou vec. Bourka, pro mne, pise tak zmatene, ze vlastne nevim, co maji, nebo si mysli, ze maji, nebo co vlastne nemaji, ale Bourka si to tahne, ve forme vlastnich traumat, z detstvi. Nic ve zlem.