Sourozenecký vztah se jeví jako významný resilientní činitel, který působí v životě osob vyrůstajících v pěstounských rodinách.
Jako většina manželů toužili po děťátku, které však nepřicházelo. Po čtyřech letech začali uvažovat, že by si nějaké dítě mohli osvojit.
Děti s postižením potřebují naši pomoc a porozumění.
Jednou z nejčastějších výpovědí o vztahu dětí a společnosti je ta, která říká, že „děti jsou naše budoucnost“.
S ing. Zuzanou Baudyšovou o téměř sedmiletém fungování celostátní Linky bezpečí a Nadace Naše dítě.
Po roce manželství uvažovali Jana a Vladimír Morozovi o rozchodu. Jejich vztah byl prázdný – dětmi jej naplnit nechtěli. Paní Janě připadalo zbytečné přivádět na tuhle zničenou zeměkouli nové lidi. Teď, po dvanácti letech soužití, jich mají pět.
Děti v náhradní rodinné péči mívají bezprostředně po příchodu k náhradním rodičům problémy s adaptací na nové prostředí. V čem nejčastěji spočívají, a jak je možné je zmírnit?
Násilí a jeho projevy jsou bohužel součástí každodenního života ve světě. Co je vůbec jeho příčinou? A můžeme násilí účinně předcházet?
Od roku 1997 jsme zahájili v našem dětském domově akci nazvanou Utajené porody. Oč jde?
„Rodina, která se stará o postiženého člena, dostává sice od státu příslušné sociální dávky, ale na vše, co by jí mohlo život alespoň trochu zlepšit, prostě většinou nemá,“ říká ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků.
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.