Diskuze : Hlavní : Miluji ženatého muže

Inko, taky si myslim, ze to je dobry konec!

protoze bud mohla skoncit jako opustena a tehotna

nebo jako macecha dvema detem, ktere ji treba nemaji rady, otec ma vycitky, detem vsechno dovoli a zaplati - a na jejich nove spolecne dite kasle nebo na nej uz nic nezbyde

takze takhle je to vlastne super, coz ale zakladatelce tezko vysvelit, kdyz je aktiualne smutna

Vydřičko, moc ti děkuju za zkušenost. Já vím, že by to bylo špatně. Nechci dětem ukrást tátu (nutno říct, že skvělýho). A jí manžela, fakt nechci, aby kvůli mně byla nějaká holka tak strašně nešťastná, jako jsem teď já a u toho musela ještě řešit, jak to zvládne s dětma úplně sama. A nechci být ta špatná u všech okolo, vždyť já snad nejsem špatnej člověk. Tak nechci, aby mě tak viděli i ostatní, co je horšího, než rozvracečka rodiny s malýma dětma Můžu se tě ještě zeptat, našla jsi pak někoho a byla šťastná?

Kivíku, byla jsem v podobné situaci, i věk přibližně seděl. Věděla jsem, že je ženatý, původně jsem to brala jen jako pozvání na kafe, na výlet, byla jsem osamělá a svobodná, on mě uháněl dlouho a důkladně, nakonec jsem se zamilovala až po uši. Pořád jsem ale věřila, že to se mnou myslí vážně, bylo to důvěryhodné a i objektivní, věděla jsem o jeho rodině a věděla, že to tam moc nefunguje. A taky jsem byla blbá, samozřejmě. Když jsem si uvědomila, že on žádný krok nikdy neudělá, že je na to zbabělý, ukončila jsem to, i když jsem myslela, že se mi srdce rozskočí na kusy. Trpěla jsem asi rok a půl, musela jsem ho dál vídat v práci. Horor neskutečný. NO ALE K ČEMU SE CHCI DOPRACOVAT: Teď, po letech, vidím jak špatně by bylo, kdyby se kvůli mně rozvedl. Byla bych pořád ta, která rozbila rodinu s malými dětmi, špatná u příbuzných svých i jeho, jeho děti by mě nenáviděly a já bych jim musela dělat víkendovou macechu! Umíš si to představit? Byla bych viník i přesto, že by se o rozpad manželství třeba více zasloužil ten partner. (on se mimochodem později stejně rozvedl, ale ve mně už byla ta zrada, už jsem s ním navázat nedokázala). No,takže buď šťastná, že to nakonec dopadlo takto. Že ti lhal o svém stavu, tak to mi teda ale celkem vyrazilo dech, to už je "jiný level", to jsem nikdy u nikoho nezažila. A to těch ženatých mlsných kocourů bylo dost.

Jo, podvedl mě pěkně gangstersky. Je to vlastně až obdivuhodné, čeho je někdo schopen, měl to vymyšlené a dokázal i neuvěřitelně improvizovat. Charakter si taky představuju jinak. Ale na druhou stranu, já ho taky neposlala do háje hned, jak jsem se dozvěděla, že má děti. A přitom mi bylo líto i tý manželky, že zůstane na všechno sama, to je přece hrozný vůbec nikdy jsem nechtěla figurovat v takovémhle příběhu a přesto se to stalo...

Ten citát znám :) a myslím, že je na něm dost pravdy. Protože když je tu někdo opravdu jen pro mě, můžu na to spoléhat. Teď to bylo každý den ve stylu, co asi udělá, vrátí se k nim nebo zůstane se mnou...hrozný. A já chtěla, aby zůstal, ale na druhou stranu jsem věděla, kam patří a že ke mně to není.