Diskuze : Zdraví : Kineziologie

Psycholog pracuje "vědecky", dobrý může pomoci hodně, špatný nemusí vůbec. Kineziolog (a mluvím o skutečném, ne o takovém, který si na něj jen hraje a tahá z lidí peníze - to je nejlepší zjistit přes doporučení někoho, kdo s ním má zkušenost) využívá zákonitosti, ve které mnoho lidí nevěří, ale které fungují. Dobrý kineziolog pomůže do té míry, na jakou je člověk připraven; pokud si potřebuje něco zpracovávat delší dobu, posune se jen trošku a musí si v životě leccos ještě prožít a pochopit, aby mohl zase dál. Osobně věřím v pomoc kinezilogie jako součást "terapie", a pro děti leckdy jedinou možnost.

Byla jsem nedávno na 1. dílů kurzů, nečekala jsem moc, dostala spoustu. Ale.
Ale musíte si s terapeutem "sednout". A přistupovat k tomu otevřeně.
Vygůgli si Lada Říhová.
Ceny jsou celkem stejné, co jsem koukala po různých webech.
Držím pěsti

Já jsem tedy, popravdě řečeno, trošku skeptik, ale když už jsme tam šly a nestálo to málo, tak jsem spolupracovala a sezení bylo příjemné.
Přál si to manžel, že to vyřeší dceřiny problémy a asi by tam i on sám šel, ale pán chtěl radši matku a pak na to šel hodně přes porod a to u nás bylo celkem i čeho se chytit. Zčásti to asi dceři pomohlo, že s ní o tom promluvil nezávislý cizí člověk, zčásti se nevyřešilo nic, jen nám to asi dcera neříká, protože kolem toho, že s ní někdo nekamarádí, udělal MM takový rozruch a muselo se to okamžitě řešit, protože on kamarádí s každým, že to spíš dcera už doma neříká, aby měla klid. Objektivně nemá žádnou bližší kamarádku, jednu měla, s tou se vídala téměř každý víkend a teď k ní jde tak jednou za 2 měsíce, ostatní odpadly.

můžu se zeptat co to je? nějaké psychologické sezení?

Nejsem z okolí Brna, ale sezení u kineziologa mě stálo 900,- za cca 1.5 hodiny.
Napřed jsem tam byla s dcerou, tam to asi částečně pomohlo, ale spíš tím, že to bylo takové příjemné popovídání, musela jsem tam jít s ní, i když už je celkem velká, že to bude "přes matku" a vytáhl ze mě napřed vztahy doma, průběh porodu a pak s tím pracoval. Dcera se od té doby na ty problémy, kvůli kterým tam šla (měla pocit, že najednou nevychází s vrstevníky a že ji "nemá nikdo rád", asi dívá trochu jinýma očima, ale stav je stejný, dost se u ní začala projevovat má introvertní a přitom zabejčilá povaha to vše dohromady s pubertou, z čehož radost nemám, ale je asi o něco spokojenější a netouží už vyjít s každým.
Já jsem tam šla pak sama a pán pracoval s tím, co si pamatoval od minulého sezení s dcerou a mě osobně už to neposunulo nikam.