Diskuze : Zdraví : Kineziologie

Mirko,děkuji.Tvůj syn je stejně starý jako moje dcerka.Ta je taky 2005

Zkušenosti mám se sebou a se synkem.

Oběma nám pomohla. Já tam byla 3x, synek 1x, ale už se tam fakt musíme zase co nejdříve objednat (kinezioložka se nám boužel odstěhovala z Phy až někam do Rudné)

Synkovi během 10 min moc pomohla s migrénou (ataky se snížily na cca 1/2/)!
Já tam nešla s žádným zdravotním problémem, ale psychicky se cítím o moc lépe - jsem daleko klidnější, vyrovnanější, stává se ze mne flegmatik...

Bohužel jsme z Prahy, takže kineziologa v Brně neporadím.

Já si myslím, že když byl bráška malý - neměla důvod žárlit...hajal, papal, spinkal, maximálně plakal.. tudíš jí nic nebral, na rodiče nemluvil, s rodiči si nehrál... teď už chodí, musí se dělit o hračky, bere její věci, potřebuje hodně péče a času - všude vyleze, hlídat - aby nespadl a tak.. a teprve teď si malá uvědomila, že má ještě někoho doma - někoho - s kým se musí dělit o čas, rodiče, hračky...atd. Naše děti žárlily na sebe - ne, když jsme přišli z porodnice s miminkem, ale až to miminko už nebylo miminko - většinou tak kolem roku - až roku a půl. A k tomu, že je ještě takto citlivá, tak reaguje tak jak reaguje... My máme takovou "cíťu" doma osmiletou a vše ji rozpláče.. Chce to čas, trpělivost a hledání společných aktivit.. a taky nějaké "přednosti" - které mladší nemá - typu: "ty už jsi taková velká šikovná holčička, upečeme spolu buchtu... bráška je ještě maličký, ten spinká, ten ještě buchtu péct se mnou nemůže...pomůžeš mi?" atd.. Přeji hodně trpělivosti a klidu

Já bych to zkusila. je to samozřejmě o důvěře, ale to ti teď nikdo neřekne, jestli je ta osoba, na kterou máš kontakt, ta pravá.
každopádně kinezologie si z nauky o pohybech bere pouze svalový test, jinak nic. Jak psala Roya, v podvědomím se prodíráš ty, kineziolog tě jen vede. Jen podotýkám, že každý kineziolog tě dostane někam jinam, nelze proto srovnávat. A také, tak malé dítě je většinou napojené na rodiče, spíše na maminku, ale nelze vyloučit napojení na tatínka /tak je tomu i u nás/. Kinezioložka tedy bude pracovat nejspíše s tebou, popř. s manželem. Pokud si tedy něco prožiješ a zpracuješ a "odstraníš" a změníš právě onu věc, tak se dítě lehce přizpůsobí. Zkus se zamyslet nad tím, jaké máš pocity ty. Máš nějaké výčitky? Lituješ něčeho, co jsi udělala? A dokážeš si uvědomit co a proč některé věci děláš? Někdy stačí si udělat inventuru sama v sobě a odhalíš zakopaného psa.

A jinak, nehledej vinu v sobě. Dcera si holt uvědomuje, že ležící miminko už není miminkem ale svébytným jedincem, který se hlásí o své místo. Doteď ji asi moc neohrožovala, ale teď má pocit, že ji asi rozválcuje. Ona musí pochopit, že na světě má sestřičku a další dětičky, že si musí najít své místo, že si holt musí něco vydobýt. Pokud jste se jí plně věnovali, je to fajn, ale já sama z vlastní zkušenosti vím, že to může být i přespříliš. Dítě potřebuje být i samo se sebou. Na druhou stranu potřebuje permanentní ujištění, že ho máte rádi, takže já bych ji neodstrkávala, ale mazlila se, kdykoli přijde, pokud to cítím já, tak přijdu první. Hlavně ji neodstrkovat. Přejde to, ale bude to chvíli trvat. Držím palce, a za sebe, já bych to zkusila. Absolvovala jsem to několikrát a vždycky mi to pomohlo a moc

Mě kineziologie pomohla dost, ze sebelítostivé, ušlápnuté puťky jsem ze změnila během tří měsíců, nenechám si už srát na hlavu. Stačilo mi jedno sezení, ale bylo to ostrý, tři posmrkaný balení kapesníčků a opuchlej obličej. Není to nic přjemnýho, když všechny ty křivdy a pocity jdou z tebe ven. Ale to, co cítíš potom-neuvěřitelná úleva.