Diskuze : Hlavní : Citlivé děti

Evelyn, ty materialni veci mi byly sumafuk, ale ja jsem tehdy sbirala vse o jedne prvotridni hudebni skupine a u nas toho bylo zoufale malo a pritom v kazdem pitomem nemeckem Bravicku byly fotky a informace

Jitys, tak jsi byla jiná, já jsem taky z okresního města, ročník 1968, to nic neznamená, kde jsem vyrůstala, občas do kin pronikl západní film nebo někdo vycestoval a pak se chlubil věcma, i blbou žvejkačkou. Trochu nepoměr k tvrzení, že v socialismu máme všechno, jo, tesil a umakart.
Od dětství mě štvalo, že nemáme nic z toho, co mají "oni", oblečení-džíny, hudbu, zařízený byty, hlavně ta hudba pro mě byla zásadní, že jsme tady nesměli poslouchat, co se nám líbí a co hraje všude po Evropě. Navíc nám nedovolili ani si pro to dojet za hranice. S dětma jsme na to nadávali už nekdy v deseti letech. Mít tehdy youtube, zblázníme se radostí.
Jo, západ jsme nekriticky obdivovali a zároveň jsme se strašně báli války.

Jitys, to nevíš. Třeba ten strohej a neslunickovej komentář způsobí, že zakladatelce docvakne, že je čas začít jednat. A pod čarou, ten příspěvek není cílený na to, aby pomohl jí, ale její dceři.
Zakladatelka je dospělá, a přestože má trápení a starostí nad hlavu, má i dospělé kompetence a dospělé zkušenosti. Dcera ne, ta je v mnohem bezmocnejsi pozici. Pomoc si sama najít ani nemůže, i kdyby byla schopna svému stavu rozumět, a to asi v tomhle věku může jen zčásti.
Prostě je čas vykašlat se na předsudky a na iluze.
Často pomůže už i jen to samotné rozhodnutí, že s tím něco udělám.

Senedro a kde se ten tvůj strach vzal? Fakt si nepamatuju, že by se to nějak ve velkém ve škole řešilo, že by nás strašili. Ani v televizi ne. Možná je to tím, že se naši na to nedívali, nevím. Jasně, pamatuju si branné soboty a plynové masky, ale vůbec si neuvědomuju nějaký strach v tomto směru.

libiku, fakt ne. Ale jak jsem psala, jsem ročník 75.