Diskuze : Hlavní : Citlivé děti

U nás ve vesničce střediskové tedy komunismus byl

neříkám tím, že jsem neměla super dětství, ale že je něco "jinak" mi bylo jasný od doby, kam jsem schopná zavzpomínat.

ty ses )jako malinká) například nebála jaderné války a imperialisty?

Lízo, ale tak, jak to píšeš Kuličce ty, ji v ničem nepomůže. Je to prostě napsáno zbytečně agresivně. Naopak to může Kuličku odradit. Zvlášť pokud ví, jaká je tvá práce.

já myslím, že i průměrné dítě loajálních rodičů muselo mít dilema, proč ti rakouští tatínkové teda neudělají konečně tu revoluci, aby ty děti u nich nespaly pod mostem. Potom přišel logický zmatek, když vexlákův synek přivezl info o zahraniční bídě a když už dítě trochu pobralo, muselo mu být divný, že nejde sehnat žádná pořádná muzika

Komunismus bylo cítit ve vzduchu na každým kroku, i když se člověk nebál o kejhák.

;) nejsem psycholožka a už vůbec je nezvu k sobě.
Ale kolem dokola se setkávat s přesvědčením, že když dítěti zajistím odbornou pomoc, tak se z toho zhroutí, je poněkud únavné.
Zápal plic u dítěte by pravděpodobně nikdo neléčil doma pořád dokola babskýma radama, protože se dítě bojí doktorů. Prostě by ho k tomu doktorovi vzal. Dokonce i krev by mu nechal odebrat, přestože to není příjemný.
Deprese není o nic menší problém než zápal plic. Navíc děti opravdu nejsou hloupý, vnímají velmi citlivě, co je kolem nich v nepořádku, ovšem často se snaží svoje rodiče šetřit a svoje trápení nedávat najevo. (Nicméně netrápit se naříklad takovým rozvodem rodičů nejde... ale to spíš jen tak na okraj.)
Existujou různý intenzity smutku a případné deprese. Pokud je to už tak daleko, že nedojde do školy, řešení je nutný. A ne samodomo řešení, to už v týhle fázi nemusí stačit a dítě se trápí zbytečně hodně a zbytečně dlouho. Psycholog je od toho, aby pomohl, nikoli uškodil.

1kuličko, já tvé dceři asi hodně rozumím. Od šesti let mám vitiligo, postupně se rozlezlo po celém těle, takže flekatá od hlavy až k patě. Jako dítěti mi to tolik nevadilo, ale přesně v tom věku okolo 13, kdy se mladá holka chce líbit, jsem si začala uvědomovat, jak jsem jiná a jak se na mě i dospělí zvědavě dívají. Tehdy tolik vitiligo ještě vidět nebylo, dnes potkávám takto postižených lidí mnohem víc, navíc i díky internetu a dnešní v podstatě otevřené době, kdy není "jinakost" tak ojedinělá, je to možná o kousek jednodušší. I když kdo ví. Je to asi pořád kus od kusu Tím jsem chtěla říct, že jsem taky nikam nechtěla chodit, do kroužků, na koupaliště, na tábory, na střední potom na různé pařby k někomu domů, do tanečních. Prostě jsem se za sebe styděla, přišla jsem si ošklivá. Nejhorší to bylo právě v létě, kdy jsem holkám záviděla, že nejsou flekatá. Nesnášela jsem prázdniny (to volno ano, ale ne to počasí, kdy se chodilo odhaleně) a vždycky jsem si říkala, že v létě nežiju, jen přežívám. Dnes léto miluju