Diskuze : Hlavní : Logopedie

Souhlasim s Eudo.
Mam toho nactenyho celkem hodne a pak doma dva "kousky" jak z ucebnice ;)
Vyzkumy poslednich 15-20 let ukazuji, ze vicejazycne prostredi nezpusobuje zpozdeni reci. Resp opacne, ze ty zakladni jazykove schopnosti se vyvijeji u jedno- i vice-jazycnych deti stejnou rychlosti.
Pokud nastane zpozdeni ve vyvoji reci, tak je to vesmes zpusobeno mnoha dalsimi faktory a jazyky v tom nehraji roli. Pak to teda zacne byt komplikovany a tezko se dokazuje co zpusobilo co.
Fakt je, ze vek (mesice stari ditete) ktery je povazovan za normu pro jednotlive vyvojove milniky, se udava jako pomerne siroky rozsah. Napriklad, kdyz se rekne ze mezi 22-24 mesicu je normou 50+ slov, a mezi 24-36 mesicu 400+ slov, tak se do ty normy vejde opravdu dost.

Lído, my jsme měli průběh dost podobný...ale mě teda až o dost později zpětně došlo, že ve 2 letech to asi nebyl běžný vzdor, ale právě to zoufalství, že se s námi nedomluví...znakovku jsem taky nepraktikovala, moc jsem o tom tou dobou nevěděla, ale on si tvořil svoje znaky sám a my jsme je časem vypozorovali...oslovení "máma" jsem se dočkala nějak těsně po 3.roce...jen tedy u nás ta výslovnost pomaličku naskakovala sama, dokonce někdy mezi 4. a 5.rokem to R přišlo prakticky samo, až Ř musel trochu pilovat delší dobu...

Eudo, velmi zajímavé.

Marup + Ju,

no skoro vůbec, prakticky ukazoval, to mě vedlo k tomu, že jsem ho dotáhla k DR....jedno slovo nebylo co mělo být....manžel se slova táta dočkal v jeho asi 3,5letech....to mu to dřív řekl mladší.....

A ten nejhlavnější důvod, jak se neuměl vyjádřit, tak vzteky mlátil hlavou do zdi....to bylo to co mě nakoplo v jeho 2letech, že to není obyčejné období vzdoru, ale nešťastný človíček, co se s náma nemůže domluvit. A musím něco dělat.

Máme- meme to bylo i pro to, když chtěl pochovat
táta- NIC, to slovo v té době nepoužíval, pro manžela měl jen úsměv
mi- byl jeho bratr, jo a dost urputně tím nemluvením tenkrát chtěl, aby se jmenoval Julie asi se mu to slovo líbilo....,ale to mu bylo maličko víc...

používal jen jednoslabičné:
na- když mi něco podával
ci- když něco chtěl
když chtěl jíst, tak si ukazoval do pusy

A to je prakticky vše.
jakmile se něco pokusil vyslovit, byla to zkomolenina, které sem tam aspoň představovala to co chtěl.....,ale ze 70% ne.

Dodoneška doma místo mléka používáme mlímo(zavedl ho asi 5letý)

Neuměl zvuky zvěře, jak se zjistilo na foniatriii, né , že by je nevěděl, ale napodobit.....1/2 roku jsme jeli v obrázkách:
kráva a do zblbnutí, aby řekl bůůůů
koza- méééé a tak dále......

jo a tůůůt a podobně


kdybych tenkrát znala znakovku, věděla, že existuje, to by bylo hned lepší....bohužel nikdo mi před 17-18lety vůbec nic neřekl....

Po nácviku zvuků jsme se postupně pouštěli do písmen.
Začínal: T.
Pak : L

a pak všechny sykavky: s,š,c,č,z,ž

následovalo v 6letech ř a dopilovalo se R než šel do školy, to jediné tam naskočilo bez práce dobře, teda skoro..... na sedmileté prohlídce má napsáno, řeč bez vady.

Marup, sice to nebylo na mě, ale náš třeba ve 2,5 nemluvil prakticky vůbec, jen nějaké zdvojování slabik, nebo ham, tam apod...ve 3 letech měl pár slov, výslovnost šílená, kromě nás mu nerozuměl nikdo...tvořil si i svoje slova, nebo se dorozumíval gesty a pantomimou...na logopedii jsme chodili od 3,5, výslovnost řešili až naposled, průběžně naskakovala dost i sama...cca od 5 let mu jakž takž začali rozumět i cizí lidi