Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Ananto, nepřemýšlela jsi o tom, jestli tyhle reakce nemá od tebe? Už jsi tu pár příspěvků o své dcerce psala a na mně to působí tak, že její "oploštělé" reakce jsou zrcadlem tvých reakcí na to, když dcera hodně mluví o něčem, co tě nebaví a nezajímá. Myslím, že není fracek, jen má možná pocit, že tyhle reakce jsou správné. Nemluvě o tom, že je to malé dítě, hovory o nemocech a vážných diagnózách často uvedou do rozpaků i mnoho dospělých a nevědí, jak vhodně reagovat, dítě se to musí teprve naučit - vhodnou formou, od dospělých.

No jasně, škodí to především jim samotným.

Žženo,

pak by asi bylo na místě definovat, co je vlastně tou labilní povahou myšleno, protože je dost možný, že si pod tím každá představujeme něco jinýho.

Já jsem nepsala, že se s nima NEDÁ vyjít, akorát že jsou asi míň předvídatelný (protože je rozhodí podnět, kterej je pro "stabilního" člověka v pohodě, a asi se to těžko odhaduje).

Já si ale myslím, že řada těch "očekávání" je jen ve Valkýřině hlavě a že je ti lidi kolem ní ani nemaj.

Nepřipadá mi reálný, aby VŠICHNI lidi, se kterejma se člověk za svůj život potká, byli psychopati napření tímto směrem a tak moc koncentrovaní na toho člověka, aby VŠICHNI trvali na tom, že má bejt takovej, jakej není, a neustále ho za to trestali.

Myslím, že Valkýra si to svoje peklíčko už delší dobu vytváří sama. Chápu, že třeba nepochopení v dětství od těch nejbližších je asi krušná věc, ale nechápu, když už si to takto inteligentní člověk uvědomuje, jak je možný celoživotně v tom "zamrznout" a nic s tím nedělat, jen pořád dokola léta a léta opakovat, jak mi ten svět nerozumí a jak se ke mně chová hnusně a jak může za všechno, co se mi nedaří.

A nejhorší na tom je, jak moc je to předvídatelný i do budoucna (už od začátku bylo vcelku jasný, že jí - aspoň v jejích očích - bude ubližovat dcera, zeťák, jakejkoli případnej další zeťák a i vnoučata, pokud nějaký budou). A jak moc velkej nepřítel je ten, kdo na její lví podíl na celý tý situaci poukáže.