Diskuze : Záliby : Výměna manželek

007 - ano, ona měla jedno a měla na něj spoustu času, veškerý čas - tak proč by ho tomu dítěti neposkytla. Když je další dítě, tak jak píšeš - musíš volit, komu ten čas věnuješ. Ale protože nechceš upřednostnit jedno na úkor druhého, musí se změnit přístup - aby se všem dostalo toho, co potřebují. To je přirozený běh věci.

vis, kdyby se jim narodil dalsi potomek, plno tebou zminovanych problemu by se vyresilo samo. To neni o tom, ze oni jsou jako rodice spatni. Oni nejsou spatni, chteji udelat pro svoje dite to nejlepsi. Jen poradne nevi "co" je to nejlepsi. Tak to berou intuitivne, ze nejlepsi je, kdyz dite nerve. S dalsim ditetem by pochopili, ze je potreba nastavit mantinely.

Ale s tim souvisi i to, ze my jako rodice-cekatele nemame zkusenost s malyma detma. Takze prirozene se snazime, aby byly co nejmene frustrovane a neplakaly. To je cele. Az kdyz jako rodice stojime pred otazkou - dite c.1 nebo dite c.2, tak pochopime, ze musime zmenit pristup.

jentak, to je možný, kdyby předem neříkala, že je z dítěte unavená a že si potřebuje odpočinout, že je na ni malý fixovaný.
Mě zajímalo, co by se dělo, kdyby ten klučík zůstal chvíli sám bez táty...ale mám pocit, že se to nestalo. Jak by reagoval, jestli by se o chlup zklidnil...

Některé děti takhle reagují jen na své mámy, spoustukrát jsem slyšela : "mojí mamce ani druhé babičce to nedělá".
Často za tím něco je u té maminky...něco nevyřešeného v ní...touha po tom, aby dítě cítilo lásku, aby si nemyslela, že ho nemá ráda, aby se necítilo samo, aby byla dobrou matkou...a zas se tam dá najít trauma té mámy...často, velmi často.
Když se uklidní máma, uklidní se většinou i to dítě...takže čekat, až z toho děcko vyroste...možná, až vyroste z toho jejího velkého vlivu...možná.

Pam - no právě - sestříhaný - a víš co dokáže udělat dobrý sestřih - i z milujícího rodiče herodese a z nepečujících rodičů perfektní rodiče.
Na druhou stranu si říkám, že tý vyměněný bylo dost a ten tatínek jí měl plný zuby a myslím si, že i to dítě to vycítí a pak se "projeví" tak, že jeden žasne. A ještě když se do sestřihu dá každý takový konflikt.

Vnímala jsem to stejně, strašně mu ustupovali. Ale jak jsem psala, kluk byl nejspíš vymodlenej a jedinej, tak se všechno točí kolem něj. Máme známé, kteří to mají podobně, navíc kluk není úplně standardní (odhaduju autismus, ale jeho rodiče jsou v lásce k němu nějak zaslepení a až do jeho 6 let si nějakou, všem ostatním zřejmou, jinakost vůbec nepřipouštěli). A vidím, jak on je jejich celej svět (druhý už mít nebudou) a udělali by pro něj všechno. Ono je to takový citlivý a je těžký najít tu hranici, kdy už je ta láska opičí.
A v případě těch Ukrajinců, ten tatínek aspoň připustil, že by měli něco dělat jinak. Vypadali inteligentně, tak třeba se chytnou za nos, když to uvidím takhle sestříhaný