Re: Jsem pro

K sňatkům za totáče: moji rodiče r. 1964 (kdy už bylo mnohem volněji než v padesátých letech)museli svatbu v kostele tajit, aby nepřišli o místa. Neměli ji ani zapsanou na svatebním oznámení, rodině termín řekli ústně.
O perzekuci církví, jak mluvíš dál, nic nevíš, ... to že jsi byla v dětství párkrát ve velkém patrně městském kostele a nebyla perzekuovaná, nic neznamená. Moje příbuzná chodila desetkrát na zkoušku na VŠ, vždy vše odpověděla, a poslední otázka byla, jestli stále chodí do kostela a věří v Boha, když odpověděla kladně, vyhodili ji od zkoušky, dali ji to podesáté. Já jako malá holka v osmdesátých letech chodila na nácvik kostelního sboru, a nás , malé prvňačky si před farou každou přicházející fotil zdálky nějaký pán, kluky, co chodili ve stejnou dobu na nácvik ministrování taky. Šikana jako hrom. Ve škole nás strašili, že když budem chodit do kostela, budeme to mít v "posudku", ještě že nás naši nepřihlásili na náboženství, to bychom měli daleko horší. Ostatní děti, kteří byli přihlášeni, na jiné škole, stáli před celou třídou a učitelka se jim před celou třídou vysmívala, jak jsou hloupí, že věří na Pánbíčka... V kostele vzadu stál "pán", který se nekřižoval a nemodlil, ale nahrával kázání, a po něm zmizel. Když náš nejstarší bratr dal na gymplu přihlášku do kněžského semináře, zažil neskutečnou šikanu, volali si rodiče , vyhrožovali, že se žádné z nás dalších dětí nedostaneme ani na střední školu, ... když ho táta poslal někam, přitvrdili, a z vyučování bráchu vyvolávali k zastrašujícím rozhovoruům s příslušníkem Stb. Ten mu vyprávěl hrozné věci o všech známých lidí z kostela, jeho kamarádech z ministrování, knězi...později se dozvěděl, že stejný příslušník podobně mluvil o něm ošklivé výmylsy s nimi. Jak asi bylo takovému osmnáctiletému klukovi... atd. atd. atd. spoustu věcí už jsem zapomenula ...Ten tlak si nedokážeš představit, ...a to byla 80. léta, pohodička až vata oproti padesátým letům, kdy lidé kvůli víře byli vězněni, popravováni ....