Re: Jsem pro

Promiň, ale mám trochu pochybnosti o tom, co tady píšeš. Nepřeháníš trochu? Třeba s tím, jak tvoje příbuzná dostala zkoušku až podesáté, a pokaždé se jí ptali, jestli věří v boha. Nevím sice, jakou školu studovala, ale nevím o takové, kde by někdy poskytovali tolik zkouškových termínů. Obecná praxe je ta, že je termín řádný, pak jeden až dva opravné a pak už se musí žádat děkan o mimořádný termín. Pravda, někdy si domluví zkoušející jaksi "načerno" i mimořádný termín, ale to se týká spíš "protekčních! případů než pronásledovaných studentů.Vždyť jí mohli snadno vyhodit, a ne jí dávat termíny navíc. A taky by mě zajímalo jak to dopadlo s tím bratrem, který chtěl studovat kněžský seminář. Vystudoval ho? Nebo nakonec vystudoval něco jiného? Nebo šel snad dělat do fabriky? Víš, já dost pamatuju. Sama jsem maturovala v roce 1972 a hlásila jsem se na medicínu. Nevzali mě. Přijímačky jsem udělala,ale zájemců bylo mnoho.Moje spolužačka, která měla daleko horší studijní výsledky než já, se tam hlásila taky a neudělala ani přijímačky. Ale vždycky se říkalo, že jí nevzali proto, že její otec byl v roce 1968 politicky aktivní, a pak ho vyloučili z KSČ. Štve mě, když se věci překrucují. Jako s těmi návštěvami kostelů. Já jsem vždy měla kostely ráda a dost jsem je navštěvovala, hlavně jako studentka, tedy v době normalizace. A nikdy se mě na to nikdo ani nezeptal.