Re: Jak to děláte?

Ivano,
nezoufej, když čtu Tvůj příspěvek, mám před očima, jak to bylo u nás, když se narodil chlapeček. Já jsem si ale pořád říkala, že chci ještě holčičku, nebo i druhého chlapečka, aby nebyl jedináček, ale zároveň jsem věděla, že na to nemám sílu. Někdy se mi stalo, že jsem ještě v poledne kolem něj lítala " nečesaná nemytá ", bez jídla a když jsme se konečně vyhrabali ven, bylo mi úplně jedno, co má na sobě a nechápala jsem ty nazdobené kočárky a vzorně ležící miminka:o))). Ale od třetího roku ( ve školce )se kluk začal trochu zlepšovat, pár let jsme si relativně " odpočinuli " a holčička se narodila, když bylo synovi 6 a něco. O nic jsme nepřišli, holčička je mnohem hodnější, takže zbyde energie i na bráchu. Taky obdivuju maminky, které mají děti brzy po sobě. Buď jsou ty děti méně náročné, než náš kluk, nebo naopak maminky mají pevné nervy, jsou v kondici a nemusí nikdy spát.Já bych asi zkončila v blázinci. A ještě něco hodně lidí (i já) říká, že když jedno dítě zlobí, druhé je v pohodě, tak neztrácej naději :o))).
E.