Re: Jak to děláte?

Ahoj Ivo,
je zajímavé, jak nás ty děti změní. Já jsem naopak nikdy nepovažovala potrat za zvlášť velký problém a teď, co mám malou, bych to asi nedokázala, nebo bych si to strašně vyčítala, protože vím, jaký je to báječný človíček. Taky jsem chodila pít, jíst a čurat až když mě navečer táta vystřídal a dodnes nechápu, že cizí miminko nespí a neřve, to totiž neznám, ale trvalo to jen 5 měsíců (a už na to pomalu zapomínám) a teď je to moje sladké zlatíčko. A faldíky jsem na mojí holčičce nikdy neviděla a to se na příkrm nastartovala krásně a baští skvěle. Ale do toho druhého se mi nějak... no nechce, ale už nejsem nejmladší a nerada bych si to pak vyčítala. Takže taky nevím, jak to udělat, abych chtěla.
Ovšem uvažovat už teď, z čeho zaplatím dítěti byt, až vyroste, to mi přijde trochu moc. Taky mám talent na katastrofické scénáře a lámání si hlavy s něčím, co možná ani nenastane, ale tohle bych asi dneska neřešila. Prostě si na něj vydělá nebo si postaví dům, bude přece dobrej nebo dobrá po nás, ne?
Martina