Ano, děti to vidí jinýma očima

Mám podobnou zkušenost. Když byly dcerce čtyři roky a synovi šest, přestěhovali jsme se z nepohodlného, stísněného panelového bytu do prostorného zděného se zahradou. Snažili jsme se dětem vytvořit pokojíček co nejpodobnější tomu původnímu, nechali jsme původní nábytek, podobně rozestavili, jen doplnili o další kusy. Zbytek bytu i celková atmosféra jsou však přirozeně diametrálně odlišné. Pro nás "dospěláky" je to změna jednoznačně k lepšímu, syn si také zvykl docela dobře, ale dcerka opakovaně pláče, že se jí stýská po původním bytě. Nepomáhají argumenty o tom, co všechno tady máme a tam jsme neměli. Ona se zkrátka cítila doma TAM, nějaké nároky na prostor, soukromí či pohodlí jí zatím nic neříkají. Kdykoliv se přiblížíme k místu našeho bývalého bydliště, rozesmutní ji to a vyčítá nám, proč jsme se odstěhovali. Jde jí vyloženě o ten byt a důvěrně známé okolí, nová školka jí problémy nedělá, tam se jí moc líbí.