Asi jsme měli štěstí

Stěhovali jsme se z paneláku, když dětem bylo 1, 5 a 14 let. Nijak jsem si nepřipouštěla problémy, ten panelák stejně pro mě byl dočasný, i když jsme tam byli téměř 15 let - domov to nebyl nikdy. Přestěhovali jsme se do domku, ale ve stejném městě, jen na druhý konec. Žádný slzičky nebyly - nejstarší dcera stejně už chodila do jiné školy, navíc byla ve věku, kdy za těmi svými kamarády na sídliště mohla jít sama. Prostřední syn nijak fixovaný tam nebyl a nejmladší byl malý. Nyní si nejmladší vůbec nepamatuje, že by snad jsme někdy bydleli jinde, prostřední sice ví, ale původní byt by už nenašel a nejstarší? Ta má teď svoje, ve městě jsme /vesnice by jí vadila/ - takže jednoznačně bylo všechno v pohodě.