Děti většinou snášejí stěhování hůř než dospělí
My se stěhovali z centra města na sídliště, když mi bylo 11 let a bratrovi 13. Oba jsme to zvládli celkem dobře. Já jsem se moc bála nové školy (bratr už v té době chodil na osmileté gymnázium), ale byla jsem mile překvapená. Sídliště bylo celkem nové, takže děti ve škole byly zvyklé na nově příchozí. Hned jsem si našla kamarády, zlepšil se mi prospěch a do školy jsem se díky skvělým učitelům dokonce těšila. S kamarády ze starého bydliště jsem i nadále komunikovala a s jednou kamarádkou se vídám doteď. Po starém bytě si mi ale moc stýskalo ještě dlouhá léta. Stěhování bylo pro mě velká psychická zátěž, dlouho jsem s tím vyrovnávala. A když jsem se pak stěhovala od rodičů do nového bytu s přítelem, vyrovnala jsem se s tím daleko lépe, než jako dítě (a to jsem byla velkej závislák na rodičích). Podle mého názoru se děti (hlavně ty školního věku) vyrovnávají se změnou bydliště daleko hůř než dospělí.
Odpovědět