Re: Psychologové - lékařské tajemství

Taktéž si myslím, že tyto údaje neměly být vynešeny ven. Nevidím žádný rozdíl mezi normálním klientem a žadatelem o NRP. Navíc doba 20 let je velice dlouhá a každý sám na sobě vidí, jaký posun za svůj život udělal. Jak ve svém názoru na svět, na společnost, tak na věci kolem sebe. Každý z nás dozrává a jsem přesvědčena, že se tak stalo i manželům Rosnerovým. Je pěkně velký rozdíl žít život bez dětí a s dětmi, které jsou ještě zasaženy takovou nepřízní osudu. A pokud jim děti svěřili, zákonitě byly úřady povinny jejich péči sledovat. Potíže, za které byly obviněni, nebyly jistě čistou ránou z nebes. Kde tedy byly všechny ty sociální pracovnice, aby do rodiny intervenovaly? Kde byla nabídka pomoci, kde byl návrh na respitní péči, aby si rodiče a děti od sebe vzájemně odpočinuly? Kde byla odborná pomoc? Nikde. Selhaly úřady, selhal soud. Obvinil pěstouny za něco, co vlastně nebylo nijak prokázáno. Ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, ze zpráv nikdy nebylo patrné, zda se jejich vina prokázala či ne, vč. natočení konfliktní situace na synův mobil. Nic zvěřejněno ve prospěch postižených nebylo (ačkoliv únik informací je specialita našich médií). Jediné co víme je, že je rodina po zásahu rozložená a tam, kde byly třeba vztahy v pořádku, po tom, co se stalo, být už nemusí.
A taky mě dojalo tvrzení pana psychologa, že ústavy jsou plné JEN právně nevolných dětí a těch s velkými problémy. Jak to, že jsou plné právě právně nevolných dětí? Kdo je za to asi zodpovědný? A jsme u pružnosti našich soudů, úřadů a zainteresovaných lidí. Takže opravdu věci nejsou tak černobílé.