Re: nebijeme - MODŘINY

Na to vám odpovím snadno - každému se dělají modřiny jinak. Mně se dělají od dětství snadno, stačí, že se lehce ťuknu o stůl - a je tam! Někdo se přímo praští - a nic. Jednou jsem přijela z hor tak zřízená, že jsem rovnou šla na rozbor krve - měla jsem stehna na vnitřní straně samou šílenou modřinu a víte, od čeho to bylo? Od vleku...Co se týká plácnutí dětí, tak jsem je opravdu plácla výjimečně,přes zadek, stejně jak psáno v článku - pokud opakovaně přes upozornění a vysvětlení dělali stejnou věc. Nikdy jsem je nebila nějakou rákoskou, vařečkou apod., nefackovala, jen plácla přes zadek. Nesnášela jsem rodiče, kteří bili děti, připadalo mi to ponižující - a to mluvím o době před téměř třiceti lety, kdy to bylo dost běžné. Pouze jednou jedinkrát mi ujela ruka, když jsme šli na procházku a dvanáctiletá dcera v počínající pubertě prostě nepočkala na nás a tvářila se znuděně, nerozhlédla se - a málem vletěla pod brzdící auto! Lekla jsem se příšerně a vrazila jí facku...Nebylo to žádné týrání dětí, ale dnes by to možná tak někdo mohl brát...A přitom kolikrát někdo maličké děti, které ještě neumí mluvit a nemohou se vůbec bránit, ani utéci, dlouhodobě týrá, dítě má zhojené zlomeniny, nikdo to nevidí, když konečně se to náhodně odhalí, tak - světe div se - nelze prokázat, že to způsobili oni - a naopak v případě, že rodič, který by svému dítěti v životě neublížil, dítě miluje, ale jednou ho plácne - jde pomalu do vězení. To nebude něco v pořádku ve společnosti, když se mohou takové věci dít.