Katko,

před měsícem podstoupilo nejmladší z mých dětí křest (jsou křtění všichni) a o zlu v něm jsem se opět dozvěděla. Je to přesně ten moment, kdy vždy zalituju, že jsem svému manželovi slíbila, že křtění být mohou. Ať si pan farář o svých dětech povídá co chce, ale co se zla v duši mých dětí týče, to by si měl dávat pozor na pusu takže ať už to vychází z jakékoliv nauky, já už to slyšela minimálně 3x.

Jinak co se fyzických trestů týče: jsem bytostně přesvědčená, že jsou špatné z podstaty a navíc naprosto neúčinné. Vyvolají pouze strach z trestu, nikoliv pochopení žádoucího chování. Jsem ale bohužel "produkt" trestající výchovy a když sama nevím kudy kam a děti mi s*rou na hlavu, ruka mi ulítne. A neskutečně se za to stydím - bo to bylo mé výchovné selhání jim v dané čennosti nezabránit, ne jejich mě pokoušet a hledat své hranice, což je třeba ve 2 letech normální. Takže si slibuju, že to příště půjde jinak a lépe.