Hodne sily

Petrusko,verte,ze uz dlouho jsem tak nebrecela,pri cteni Vaseho clanku clovek nemuze ani dychat,jaka strasna bolest to musi byt.Prijmete prosim ode mne a od me rodiny uprimnou a hlubokou soustrast.Jak jiz nekdo psal,tak jakymi hloupostmi se clovek denno denne zabyva a jak si mysli,ze uz nemuze dal,jak bereme v tom dnesnim stresu zdravi jakoby automaticky,tak potom,kdyz narazim na takovyto strasne smutny clanek,tak si vzdycky uvedomim,jak povrchne premyslim,ze kdyz mi deti od rana do noci breci a breci,ze kdyz uz tyden skoro nespim a myslim si,ze to snad nikdy neskonci,tak je to tak strasne nic proti tomu,co ted prozivate vy.Pri techto probdelych nocich budu uz stale myslet na Ondraska a na vsechny jeho blizke a prat si,aby cas byl velkym pritelem a pomohl aspon zcasti zhojit Vasi bolest.Tak preji hodne sil a stesti